Litografie

Litografické pohlednice

Kdy se tiskly a jak vypadaly litografie

Litografie se rozšířila po roce 1890.

Litografické pohlednice z přelomu století jsou většinou vícezáběrové a jejich vzhled dokreslují různé ornamenty, rámečky a drobné kresbičky kvítků, motýlů, ptáčků či rostlin, graficky upravený nápis.

Technika litografie - tisk z kamene

Grafik musel rozkreslit zrcadlový obraz mastnou litografickou křídou nebo litografickou tuší na litografický kámen - jemnozrnný porézní vápenec. Kámen se před kreslením vybrousil do hladké plochy. Po několika hodinách se přistoupilo k leptání kamene. Leptadlo na nepokreslených místech zaplnilo póry na povrchu vápencového kamene tak, že tato místa odpuzovala barvu, zatímco mastná kresba odpuzovala leptadlo a přijímala barvu.

Ta se pak tiskla v lisu na pohlednicový papír. Při jednobarevném tisku vyleptal grafik až čtyři kameny aby dosáhl potřebných odstínů.

Litografie je tisk z plochy (nevystupuje z obrazu). Litografií je možno tisknout i vícebarevně. Každá barva i odstín však vyžaduje kresbu na kámen a tisk zvlášť. Pro barevný tisk potřeboval 10-12 kamenů.

Výsledný tisk pak byl jemně zrnitý a už vzhledem k náročnosti výroby se každá pohlednice tištěná touto technikou stala malým uměleckým dílem.

Litografie byla pro výrobu pohlednic nákladnou technikou a bylo třeba nejít techniku levnější. Tou se stal světlotisk, který se pro vydávání pohlednic rozšířil na přelomu 19. a 20. století. Světlotisk zahájil řadu tiskových technik, které reprodukují fotografii.